ObsahObsah
Jan z Hvězdy: Jiří z DoupovaPo přečtení této povídky člověka s malými dětmi napadne jediné: „Vždyť takovýto příběh jim mohu vyprávět jako pohádku.“ A jako takovou ji také děti přijmou. A to je dobře! Asi takhle by měla vypadat škola hrou. Formou, srozumitelnou pro všechny je tu vylíčen život chlapce, který zažil několik zásadních zvratů. Avšak vítězí tu jen dobro nad zlem; právě to je nejcitelnější rozdíl mezi pohádkou a skutečným příběhem. Doba vlády knížete Vladislava je ale příliš vzdálena na to, abychom mohli s jistotou tvrdit: „Stalo se to tak či onak.“ Naštěstí to jistě u mnohých z nás není rozhodující. Drobné historické nepřesnosti pak rádi odpustíme, při pomyšlení na šťastný konec tohoto zamilovaného příběhu.
Prokop Chocholoušek: Jan PancéřZajisté, nádech senzačnosti tato povídka má značný. Vždyť až do nynější doby jsem neznal jiný, než právě opačný názor. Totiž že Jan Pancéř byl loupeživým rytířem bez přívlastků. Po probrání povídky s jiným člověkem jsem si toto potvrdil. Asi to byl obecně daný názor, se kterým se nikdo více nezabýval. Vždyť ve 14. století se to loupeživými rytíři jen hemžilo. Však mnohým to prošlo, ba až prospělo jejich potomkům (páni z Kunštátu). Hle! Historie se opakuje! A jak už to bývá, o těch, co skončili utopeni ve vlastní krvi si už dnes snad nikdo ani nehlesne.
Další pozoruhodností této povídky je líčení Jana ze Smojna ponejvíce jako zastánce staroslovanského řádu, pro který bojuje všemi, opravdu všemi prostředky. Sám vzezřením Goliáše byl vlastně Davidem. Bojoval proti době. S velkým časovým odstupem je jasné, že i kdyby vyhrál, bylo by to jen drobné, nedůležité vítězství, které by tok dějin nemohlo obrátit. Trpké poznání ostatních aktérů včetně Karla IV. na závěr už je dokresluje onu beznaději.
Romantické duše jistě nadchne i jemná milostná zápletka, která potvrzuje, že za mnohými historickými událostmi, a to i významnými, stála milovaná žena.
V každém případě je vhodné připomenout jeden odstavec z Palackého „Dějin národu českého“:
Ale dříve ještě, nežli sněm český sešel, viděl se císař nucena zakročiti také jinou cestou k obnovení a pojištění veřejného pokoje v zemi. Za jeho nepřítomnosti se na několika místech, zvláště v Litoměřicku a Hradecku, shlukly se byly ozbrojené roty loupežnické. Zejména na hradu Žampachu rytíř Jan ze Smojna veliké působil lidu pokojnému zádavy, netoliko kupecká zboží, ale i lidi zajímaje a výkupné na nich vydíraje. Poněvadž chodil stále obrněný, slul u lidu obyčejně „Pancéř“; pro udatnost neobyčejnou byl dříve od Karla IV. na rytířství pasován i poctěn zlatým řetězem. Nyní, když císař sám vydal se proti němu do pole, podařilo se netoliko přemoci rotu jeho, ale i jeho samého zajmouti a uvězniti; když pak ho přivedli před Karla, hodil mu tento provaz jímž oběšen býti měl, okolo krku, právě, že nemívá vždy zlatých řetízků na rozdávání. A s podobným důrazem zachoval se i k jiným toho druhu zločincům, až do konečného jejich vyhlazení.
Snad ani není nutné připomínat, kolik událostí v historii by vypadalo dnes jinak, kdybychom měli naprosto objektivní prameny, ze kterých lze s důvěrou čerpat. Ovšem Chocholouškův zdroj je mi neznámý!?
Proto bych uvítal jakékoli další názory a ještě lépe fakta, která mi posud zůstala utajena.
Václav Beneš Třebízský: Jan Abatyše
Václav Beneš Třebízský: Tryzna BělohorskáTryzna Bělohorská je především vzpomínkou na onu neblahou dobu, do které by se snad nikdo nechtěl vrátit. Příběh je tu nepodstatný. Okolnosti naprosto smetly osudy mnohých lidí na jednu jedinou hromadu, která byla vytlačována co nejdál to jen bylo možné.
Proč jen se historie znova opakovala, a proč si tolik lidí, významných více či méně, z ní nevzalo ponaučení!?
Václav Beneš Třebízský: Závěť Štěpána z PálčeŠtěpán z Pálče byl přítel a souputník Jana Husa, kterého však v chvílích nejtěžších dokázal zradit. Svůj skutek si uvědomil až když bylo pozdě. Trestem mu bylo, že nemohl zemřít, toulajíce se po světě. Přežil několik generací a jako živoucí mrtvola se vrátil na svou rodnou Páleč.
Tam však již žili úplně jiní lidé! Nechápali toho starce, nechápali, co jim chce říct. Vnutil jim však své vyprávění, aby mohl v klidu duše zemřít. Snad to byla pověra, snad jen souhra zlých okolností, kam se však dostal, tam po něm následolo neštěstí.
Dcera majitele Pálče prožívá lásku k panu Albertovi Pětipeskému, ale její otec mu ji nedá dřív, než si ji dokáže vybojovat v turecké vojně. Ač bojoval statečně, z jagerského bojiště se již nevrátil! Jen smutek sídlil na Pálči...
Karel IV.: Vita CaroliKarel IV. popsal svůj život svými slovy a to v úrovni, na tehdejší dobu nevídané. Zatímco ostatní panovníci byli negramotní, tak Karel IV. byl nejvzdělanější panovník v tehdy známém světě.
Ve svém životopise popisuje to, co známe z dějepisu a mnozí pozdější autoři odtud čerpají jako z velice důvěryhodného zdroje.
Budiž na laskavém čtenáři, zda přijmě starší češtinu.
Dalimilova kronikaJako kronika snad ani nepatří do původního kontextu historických povídek, ale když něco zaujme...
Historický význam tohoto díla je značný. Sice s některými věcmi nemusíme souhlasit, některé byly prokázány, že se musely udát jinak, můžeme i protestovat, dokonce se i vysmívat vlastenectví, nebo Dalimila prohlásit za mystifikátora, ale to je tak všechno, co můžeme dělat.
Starší češtinu zde ponechána, neboť ti, kdo se zajímají o Dalimilovu kroniku, zajisté nejsou absloutními příznivci "rychle cestiny bez hacku a carek, dobre tak do sms".
Hlavní stránka
Napsané povídky
Chystané povídky
O autorech
Komentáře
Odkazy